aktuálně

Pavel Rychetský: O rozpadu a renesanci hodnotového systému

Míra klientelismu ve veřejné sféře – zejména v oblasti vynakládání veřejných prostředků – přesáhla všechny únosné meze a zdá se, že občanská komunita nejen není schopna se účinně bránit, ale že se dokonce s takovým stavem smířila jako s něčím nevyhnutelným a fatálním.


Úvahy o naší budoucnosti v horizontu příštích patnácti let se jen velmi těžko mohou vyhnout převážně skeptickému pohledu. Ten je limitován výchozí situací: Jsme svědky postupné demontáže sociálního státu, privatizace jeho veřejných funkcí a masivního rozpadu hodnotového systému. Míra klientelismu ve veřejné sféře – zejména v oblasti vynakládání veřejných prostředků – přesáhla všechny únosné meze a zdá se, že občanská komunita nejen není schopna se účinně bránit, ale že se dokonce s takovým stavem smířila jako s něčím nevyhnutelným a fatálním.

Pokud ještě existuje naděje na východiska, která by mohla vést k obecné nápravě, spatřuji je výlučně ve větší míře naší participace na projektu evropského integračního procesu, protože nevidím v české společnosti dostatečné vnitřní síly a impulsy k zásadní změně. Dokonce se naopak obávám, že zničující politika postupujícího prohlubování sociálních rozdílů a likvidace střední třídy může vést k sílícímu volání po vládě pevné ruky a novým autokratickým vlnám, které se ponesou na vlně obecné nespokojenosti, sociální tísně a obavách z budoucnosti.

Rozpad společně sdílených hodnot se již dnes projevuje v rozdělení společnosti a vzájemných animozitách, podporovaných demagogií a populismem. Příkladem toho je i vzrůstající zášť uvnitř společnosti, živená pokleslou argumentací typu – smyslem regulačních poplatků ve zdravotnictví je potřeba omezit zbytečné návštěvy seniorů ve zdravotnických zařízeních, kteří čerpají ze společných prostředků na zdravotní péči největší částky, a přitom se zamlčuje, že do systému odvedli největší podíl.

Takových příkladů vyvolávání různých nesnášenlivostí, xenofobie a averzí k menšinovým komunitám je čím dál tím víc. Česká společnost je bezradná a rezignovaná a politika postupné izolace naší země a vyčleňování ze společného evropského integračního úsilí je zhoubná, protože snižuje šance na změnu pouze z vlastních vnitřních zdrojů.  Tato realita se přirozeně promítá i do celkového stavu ochrany práv a svobod a výkonu spravedlnosti. To, co se falešně nazývá nebezpečím soudcokracie, je ve skutečnosti výsledkem bezradnosti společnosti a jejích politických elit, které se čím dále tím častěji obracejí na soudy v naději, že za ně vyřeší jejich dilema – samozřejmě ovšem podle jejich představ.

Nápravu a renesanci hodnotového systému vidím pouze ve větší míře emancipace občanské společnosti, v jejím sebevědomí a obnovení principu svrchovanosti občana, který si dokáže prosadit do reálného života naplnění zásady, podle níž musí politická reprezentace sloužit ve prospěch obecného blaha nebo odejít.

Pavel Rychetský, soudce

29. února 2012

kalendář

No events

facebook

novinky emailem

partneři

Glopolis

 

Heinrich Böll Stiftung

 

Green European Foundation