aktuálně

Hana Potměšilová: České kutilství a neziskový sektor

Stále jsme se nenaučili tomu, co je na západ od našich hranic normální. Věnovat pravidelně a dobrovolně své know-how či svůj volný čas neziskovým organizacím.

 

Každý z nás zcela přirozeně hledá své místo ve společnosti. Téměř od ukončení vysokoškolského studia podnikám v oboru medicínského práva a v PR dané problematiky a práci pro neziskovou sféru považuji za něco, co mne vzdělává a posunuje dál. A to nejen lidsky, ale i profesně.

Být užitečný je nezpochybnitelná hodnota pro každého z nás. I proto se od roku 2000 aktivně zapojuji jako dobrovolník do chodu neziskového sektoru. Do roku 2007 to bylo v oblasti pacientských organizací a následně v problematice zaměstnávání osob se zdravotním postižením. A protože nejsem spokojena se současnou situací veřejné prospěšnosti a neziskového sektoru, byť registruji zvláště v posledních třech letech určitou změnu, zapojila jsem se aktivně do práce ve Fóru dárců a dalších platforem neziskových organizací.

Neziskový sektor se bohužel stále  potýká s dědictvím totalitního režimu, který se k problematice dobrovolnictví a donátorství stavěl zády.  A také s neblahou praxí z 90. let minulého století, kdy neorganizovaně vznikaly desítky tzv. neziskovek, které sloužily jako pračky špinavých peněž.   Velmi často se tak potýkám s nepochopením řady mých vrstevníků, ve smyslu „Proč se věnuješ tolik neziskové sféře? Kdybys ten čas věnovala podnikání a získané peníze věnovala charitě, někdo by si tě možná vážil a v budoucnu by ti vyrobil nějakou tu bystu“.

I proto jsem se rozhodla aktivně působit ve výkonném výboru Fóra dárců a napomoci tomu, abychom my, zástupci neziskových organizací, začali být vnímáni jako profesionálové, kteří vědí, o čem mluví, ví, koho reprezentují a za co lobbují.  Vždyť nám, neziskovým organizacím, se toho už podařilo hodně dosáhnout, zasadit se o legislativní, ale i významné společenské změny.

Jedním z důležitých okamžiků, které nám všem mohou napomoci v orientaci mezi poctivými a nepoctivými neziskovými organizacemi, je novela Občanského zákoníku a zákona o Veřejné prospěšnosti. Tyto dvě právní úpravy by nám, zástupcům neziskové sféry, měly nejpozději do roku 2016 pomoci ukázat, kdo se skutečně věnuje rozvoji občanské společnosti a kdo statut neziskové organizace využívá pouze k zneužívání legislativních děr a vlastnímu obohacení.

Jak jsem již ve svém životě mnohokrát přesvědčila, český národ je národem kutilů. A to vidíme například nejen na tom, že občanská sdružení, napříč různými obory a zaměřeními, s počtem 55 tisíc registrovaných subjektů, tvoří téměř polovinu všech neziskových organizací u nás, ale i na věčném hledání kliček v zákonech, ve kterém si český člověk vyloženě libuje.  Příkladem toho je i velmi dobrá novela zákona o veřejných sbírkách, kterou sněmovna přijala v roce 2011 a od které jsme čekali, že nás minimálně zbaví podvodných „výběrčích“ na děti, pejsky, nemocné a tak dále na nejfrekventovanějších místech a v ulicích českých měst. Bohužel netrvalo dlouho a tito „výběrčí“ se jen naučili používat jiných formulací, aby neporušovali zákon a nadále nás oslovují s žádostí o pomoc dětem, pejskům, nemocným…

Celé je to ale možná způsobeno i tím, že se jsme se jako společnost stále nenaučili tomu, co je na západ od našich hranic normální. Věnovat pravidelně a dobrovolně své know-how či svůj volný čas neziskovým organizacím. Možná nám, pro ten pocit dobra, stačí vhodit pravidelně nějakou tu minci či bankovku do kasičky, která nás na ulici překvapí a neřešit, zda svým příspěvkem skutečně pomůžeme. 

Aby mohl být neziskový sektor „očištěn“, nemůže se snažit jenom sám. To, jak bude vnímán, jak bude vnímána práce více jak 110 tisíc dobrovolníků, kteří pro něj pracují, je hodně na společnosti jako takové. Pokud stále na silnici, kde je omezená rychlost na 50 kilometrů v hodině, budeme jezdit rychlostí 55, protože je to „určitě v rámci odchylky tachometru“, je před námi hodně dlouhá cesta, kdy musíme dozrát k vyspělosti nás všech.  Vyspělost k zodpovědnosti za sebe sama a okolí.

Je před námi cesta, po které budou muset projít minimálně ještě dvě generace, aby ta generací třetí již nemusela bojovat s předsudky a českým kutilstvím a  společnosti ukázala, že neziskový sektor je důležitou součástí společnosti, stojí za to ho podporovat, spolupracovat s ním, být jeho součástí.

Hana Potměšilová, Nadační fond pro podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením

27. července 2012

kalendář

No events

facebook

novinky emailem

partneři

Glopolis

 

Heinrich Böll Stiftung

 

Green European Foundation