aktuálně

Martina Horváthová: Změna přístupu nutná!

Je třeba dosáhnout stavu, kdy jakýkoli negativní projev na adresu jakékoli minority bude považován za nedostatek inteligence a vkusu.


 

V akademických kruzích vznikl nový termín – anticiganismus (v angličtině Anti-gypsyism) a mluví se o tom, že jde o celoevropský problém. Odpor vůči všemu, co je „cikánské“, začíná být univerzálně platným jevem v mnoha zemích starého kontinentu. O to těžší je práce lidsko-právních organizací, které se snaží bourat předsudky a stereotypy, ale i prosté žití jednotlivce patřícího k nenáviděné menšině.

Jenže co s tím? Vždyť kultury se mísily i žily společně vedle sebe odpradávna. O harmonii tohoto soužití rozhodovala ta většinová, jelikož její představitelé byli těmi, kdož vládli, trestali, hodnotili a určovali. Většina zaujímala postoje a prováděla opatření. Porobení a restrikce, nebo svoboda, soužití a tolerance… Protipólem je názor, že přizpůsobit se má menšina většině, třeba i za cenu ztráty části své kultury. Ale umí to? Ví, jak na to? A chce to? Jak moc se na celou věc máme dívat prizmatem sociální stratifikace, neboli jak moc záleží na tom, o jakou sociální (nikoli etnickou) skupinu jde?

Asi jedna polovina z Romů v ČR žije v sociálně vyloučených lokalitách. To je zhruba sto tisíc lidí. Bude-li trend posledních let pokračovat, poroste počet lidí žijících v ghettech a začneme se setkávat s osídleními typu romským osad, jak je známe ze Slovenska. Poroste i finanční zátěž nás všech.

Faktem je, že Romové čelí v přístupu ke vzdělávání a zaměstnávání různým překážkám, ať už ze strany společnosti, nebo i svou vlastní vinou. Výjimečně silní jedinci snad dokážou překážky kladené společností ignorovat, většina lidí však propadá pocitu podřazenosti a ztrácí motivaci cokoli na svém životě měnit k lepšímu.

Jednou z cest ke změně je vzdělání. Přínosy jsou jasné – lepší uplatnění na trhu práce, ale i získaný rozhled a sebevědomí. Vzdělání by mělo zprostředkovávat nejen vědomosti a schopnost tyto vědomosti využít, ale také budovat a posilovat v lidech morálku. Dává nám možnost kvalifikovaně a poučeně se rozhodnout. O řadě věcí. O tom, zda se chci integrovat, nebo asimilovat, nebo prostě žít dle svých představ, o tom, jak budu vychovávat své děti, kam budu svůj život směřovat. Jaké jsou mé aspirace a jakým způsobem svých cílů dosáhnu. Jako by nám vzdělání dávalo do ruky otěže, jimiž můžeme svůj život lépe ovládat a na křižovatkách se dát tím směrem, který je v souladu s naší vůlí a etikou.

Proto dejme šanci i těm, kteří z různých důvodů nemají rovnocennou startovní pozici v přístupu ke vzdělávání. Umožněme dohnat deficity, kterými menšina trpí, i když si za některé může třeba i sama. Romové by se měli podílet na celospolečenském dění jako rovnocenní partneři.

Na společnost to klade vysoké nároky. Úspěch ale prokáže, že je společnost skutečně vyspělá. V první řadě je třeba přestat diskriminovat v přístupu ke vzdělávání a desegregovat školy. Studenty pedagogických škol dostatečně připravit na to, že budou učit různorodé skupiny dětí. Upravit vyjadřování a jednání veřejných činitelů, zavést princip politické korektnosti ve společenském diskursu. Dosáhnout stavu, kdy jakýkoli negativní projev na adresu jakékoli minority bude považován za nedostatek inteligence a vkusu. Velikou moc v tomto ohledu mají média, která by měla významně změnit svou rétoriku a zvolit spíše afirmativní přístup.

Pokud se toto všechno povede a nastane pozitivní změna, dojdeme po čase do bodu, kdy už nebude třeba pokrytecky předstírat, a lidé si zvyknou na to, že je v pořádku mluvit o druhých lidech slušně. To je dobrý základ pro další bezproblémové soužití a nápravu dalších jednotlivostí.

Martina Horváthová, projektová manažerka Slovo 21, o.s.

14. listopadu, 2012

kalendář

No events

facebook

novinky emailem

partneři

Glopolis

 

Heinrich Böll Stiftung

 

Green European Foundation